逃走逃走
Skedaddle \Ske*dad"dle\, v. i. [imp. & p. p. {Skedaddled}; p.
pr. & vb. n. {Skedaddling}.] [Of uncertain etymology.]
To betake one's self to flight, as if in a panic; to flee; to
run away. [Slang, U. S.]
skedaddle
v : run away, as if in a panic